Jak a proč to všechno začalo

Jak a proč to vlastně všechno začalo? 

Asi tak nějak podobně jako plyne život. Nejdřív člověk dospěje a opustí rodiče, aby založil novou rodinu a stal se sám rodičem. Odchází se všemi svými ideály, nadšením a zároveň i s přesvědčením, že právě on  bude všechno dělat úplně jinak než jeho rodiče.

Ale člověk míní a život to změní. Potkáte jiného člověka, s kterým se rozhodnete tu rodinu založit, pak máte děti, vychováte je a synové nebo dcery od vás zase odejdou, aby založili tu svoji novou rodinu, se stejným přesvědčením s jakým jste odcházeli od svých rodičů vy. A pak si jednoho dne přečtete článek o tom, že vás někdo nazval "sendvičová generace", prý proto, že z jedné strany máme povinnost se starat o své rodiče (díky prodlužující se délce života) a z druhé strany naše vlastní děti požadují hlídání svých dětí (tedy našich vnoučat). A vy si opravdu začnete připadat jako ta prostřední část sendviče.

A v jiném časopise a v jiném článku se dočtete, že je na čase říci NE a začít dělat něco pro sebe a se sebou. Ale co? Na aktivní sportování jsme už přece jen staří, na důchod zase moc mladí. TAK PROČ SI NEPOŘÍDIT PSA.  A začnete přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby s vámi zase žil pes. Říkám zase, protože to v naší rodině není první psí kluk, ale konečně  kerní kluk. 

Prvním psem v naší lidské smečce byl dlouhosrstý jezevčík. Bylo to v době, kdy kluci byli školního věku a milovali jezevčici ze sousedství, a když pak měla štěňátka, tak jsme prostě neodolali a vzali si jednoho kluka. Dali jsme mu jméno Teddy a stal se miláčkem rodiny. Bohužel nám ho zabil nezodpovědný řidič, který najel autem málem až na chodník. Dalším psem ve smečce, byl německý ovčák Dusty, toho si přinesl starší syn jako dárek k 18. narozeninám od kamarádů. Dusty byl vzorný pes, poslouchal na slovo, dokázal být velice mazlivý, ale i dobrý hlídač. Návštěvu pouštěl dovnitř jen s naším souhlasem a pak ulehl u dveří a opět čekal na náš souhlas s odchodem návštěvy. Když se syn odstěhoval k přítelkyni, tak ho vzal sebou. Naštěstí to nebylo daleko. Dnes už je Dusty v psím nebi, dožil se krásných 9 let. Souběžně s Dustym se v naší rodině objevil i rotwajler Dan, kterého si pořídil mladší syn s přítelkyní, když se vrátil z vojenské služby. To bylo takové přerostlé psí mimino. Za mazlení by dal tu svoji psí dušičku. Ale i Danek už je v psím nebi. A pak jsme nějaký čas byli bez psů. Ale když si zvyknete na to, že se vám doma něco motá pod nohama, občas to na vás bafne, šťouchá do vás a tahá vás ven, tak vám to brzy začne chybět.

A tak došlo na přání pořídit si zase psa, ale ne jen tak nějakého, jakéhokoliv psa, ale konečně KERNA. Možná by zůstalo jenom u přání, ale......

Kamarádka Hedvika měla zase jiný problém, vždycky měli u domku kočky. Většinou k nim nějaká přišla na návštěvu a už zůstala, popřípadě po sobě nechala koťátka a sama zmizela. Nebo se prostě někde kotě našlo a vypiplalo  atp. Jenže v poslední době se stávalo, že kotě vypiplali, nakrmili, vyléčili a ono se ztratilo neznámo kam. Ne, že by od nich utíkalo, ale spíš se někomu zalíbilo, tak si ho prostě vzal. A když se to stalo několikrát po sobě a vždycky to potom obrečeli, rozhodli se pro kočku domácí-šlechtěnou, britskou. A tak jsme brouzdali po netu a hledali nejdřív kocourky a pak taky kerníky. A při tom brouzdání jsem narazila na stránky CHS OD FOSSINKY a v sekci štěňata na malého kerního čerta jménem Zerow.  A tak to všechno začalo.......

Náš život s čertterriérem (jak ho nazval můj bratr) a jeho život v naší smečce.